Hedvábí - historie a jeho druhy

HEDVÁBÍ

Morušové hedvábí je velmi jemné, lehké, měkké vlákno s leskem. Jediné „nekonečné“ přírodní textilní vlákno.

K výrobě morušového hedvábí využívají vlákna tvořené výměšky žláz motýla bource morušového, ze kterých si tento motýl vytváří kuklu. Jeden kokon bource morušového obsahuje až 4000 m vlákna.
Morušové hedvábí se získává následným rozvinutím této kukly. Pro textilní výrobu se nejčastěji využívají vlákna ze střední části kokonu, kde je délka získaného vlákna 300–900 metrů.

silk

Historie hedvábí:

Hedvábí původně pochází z Číny. První zmínky o využití hedvábí nacházíme již ve 3. tis. př.n.l. Vynalezení jeho výroby opřádá legenda: Podle ní se objev hedvábného vlákna datuje do roku 2640 př. n. l. Vypráví se, že jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle všeho tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím. Hedvábí bylo velmi cenným obchodním artiklem. Bylo z Číny dováženo až do Persie či Říma, kde bylo s oblibou používáno. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela až do 6. století (n. l.), pokus o vývoz technologie se trestal smrtí.

Technologie se podle pověsti rozšířila díky dvěma mnichům, kterým se podařilo dopravit pár bource morušového do Evropy. Od 7. století se hedvábnictví rozvíjelo hlavně v Byzanci. Díky obchodu s Araby se hedvábí rozšířilo i na jih. Definitivně se rozvinula jeho výroba během křížových výprav, kdy křižáci (za pomoci Benátčanů) po vyplenění Konstantinopole přivezli s sebou i chov bource. Díky Benátčanům se hedvábí rozšířilo po celé jižní Evropě. (zdroj: Wikipedie)

Buretové hedvábí – je svrchní hedvábné vlákno z kokonu (cca 500–1000 m). tato příze bývá silnější, nestejnoměrná a často nopkovitá.

Šapová hedvábná příze je vlákno získané z vnitřní části kokonu, zpracovává se obdobně jako česaná vlna.

Tussah hedvábí se získává z vláken housenky Antheraea pernyi (Čína) a Antheraea mylitta (Himaláje), je to tzv. plané hedvábí. Vlákna jsou poněkud hrubší, bez lesku a z kokonu se u nich dá odmotávat jen kratší nepřetržitá délka, max. 400 m.

Muga hedvábí (plané hedvábí) se získává ze sekretu housenky Antheraea Assamensis pocházející uź indického státu Ásám. Jednoho kokonu se získá cca 250 m zlatavého, lesklého vlákna vynikající odolnosti. Je to jedno z nejdražších hedvábných vláken na světě.

Eri hedvábí (plané hedvábí) se získává ze sekretu housenky Samia ricini, pochází taktéž z indického státu Assam. Vlákno je získáváno z kokonu po vylétnutí motýla, kokon obsahuje cca 1 g vláken s maximální délkou 2 m. Vlákna jsou hřejivá obdobně jako ovčí vlna, na omak podobné bavlně.

Pavoučí hedvábí – toto vlákno předou pavouci rodu Nephila a Agriope, síla vlákna je pouhé 4 µm

VÝHODY: Hedvábné vlákno je velmi lehké, jemné, měkké a zároveň pevné, výborně saje pot, v létě chladí, v zimě hřeje, je antibakteriální a odolné proti molům.